#3119

Zboř všechno.
Nezůstane nic.
V bezhvězdných nocích bez hranic;
prostě ztratíš se.

Hleděl jsem
na dřeva lakovaná –
  černě
     a modře.  

Na Madony z kamene
 z cukru
   a bronzu;
     dotýkal se jich.      

Poslouchal jsem zvuky katedrál
         a různých lidských strojů.
     I těch nejmenších.

  Nakonec kdesi
       začviřikal vrabec
    a já slyšel.

Poděl se o radost...