Z Dolan 8.-11.12.2022
Noční bdění
Ty nikdy nespíš?
I teď mi slůvka šeptáš.
I teď. Nad ránem.
―
tvoje stopy
ať směřují kamkoliv
jdou mým směrem
―
Rozpomínám se
jaké je moje jméno.
Kdysi mě jím matka oslovovala.
Ale to je dávno.
Dnes jsem jako bóje na mořské hladině
a zimní bouře,
ta řádí kolem.
Rozpomínám se.
Tvůj dech mi ho vrací.
Tvoje náruč je široká.
Schovám se v ní i dnes.
―
Občas se prolne
skutečnost
a skutečnost.
Já pak nevím kde jsem
a když se tě chci dotknout
jsi tady a já tam.
Mezi námi září
tak čistě modrý most.
Bojím se za tebou přejít.
―
Setkání v B.
Kdo to je,
ten právě narozený?
Ten, který
zde v blátě leží?
Další z mnoha
bez jména.
Podobný mi
úderem srdce.
Prostor se trhá
jako stará síť.
Světlo proniká
k mým očím.
―
rozeseti jako květy
na stromě libengo
pějeme písně
ranní slunce je vysoko
hřeje nás teplým dotykem
když včerejší květ spadne do trávy
sežere ho had – inzoka
slunce to uvidí
a zapláče jako ranní rosa
―
indigo sene je modré
ještěrka nuka je modrá
voda ororo je modrá
obloha naču je modrá
hlinka lule je modrá
i bůh ololo je modrý
kéž by i člověk – kakone byl modrý
―
zlaté slunce
odvažuji se dotknout