Narážíme do sebe,
jako dvě těžké, železné koule.
Jen malý bod v nich,
nazývaný těžiště
je mírně vychýlen doprava.
To je důvod,
proč k sobě stále tíhneme.
A to i na nakloněné rovině.
Pokaždé, když tě chci políbit,
padají ti z úst střepy.
Je to silný vodopád.
Silný, jako jarní vodopád v Malboke.
Když stojím po kotníky v zelených, studených střepech,
začínám mlčet.