Začíná brzo
a končí dlouze.
Ta touha touze sdělená.
Dva ze tmy, jak saze stíny,
půlnoc štěpí kolena.
Ty zde a on je tam.
Láska mlčky staví stan.
Ze dvou sloupů
dva ohňů víchy
pole suchem spálená.
Prší ještě před rozedněním,
noc spí, pod tichem schoulená.
Ona mlčí, on mlčky hladí
dvě bílá, dívčí kolena.