Na pracovním stole
nechávám stát
dvě zpola zaplněné skleničky.
Občas pod nimi utřu prach,
občas je drobně přemístím,
občas, když se víno odpaří, trochu doliju.
Jako by právě někdo odešel
a když na mne, čas od času zazvoní soused,
říkám potom,
promiňte, nestačil jsem uklidit,
byl tu totiž můj nejlepší přítel.
A on pak odchází a nejde mu na rozum, že bych měl přátele.