Předchozí | Následující
#994

Hostie lístků olší
zdají se být plošší,
když soumrak je
tuší poleje.


U této básničky jsem byl požádán o improvizaci na téma řeka Olše, tak tady je:

Hmmm,
řeka.

Ta tiše cinká.
Jak maminka,

když večer
volá k večeři.

A pak po umývání,
každýho zvlášť
po vláskách pohladí

dlaní
pšeničnou
zívaní
modrý pruhy
duchýnek

holubička
řezaná
z lipovýho špalíčku
v zobáčku
větvičku.

Už jdi spát...