Předchozí | Následující
#858

Velikonoce

I. Cesta

Bílou plání
dvou stop lkání.
Na konci cesty
hovno
?

II. Ráno

Ráno,
lehce modré, zlaté.
Pobité hřeby.
Vláčené za koly těžkých vozů.
Umně vpletené do kruhu ostružiní
ještě nedospělého.

III. Zastavení

Když uvážím,
že nechal jsi se přibít místo mě,
je mi nevalně.

IV. Intermezzo

Zatímco se dějí různé divné věci, krátké intermezzo v próze.

Je slunečný den, na zádech si nesu svůj nový kříž Cross 3000. Je to ta nová ergonomická verze co nikde netlačí. Měkčená pěnová hmota s paměťovým efektem. Kvalita, žádná Čína. Barvu, no, vybral bych si míň nápadnou. Aby to vypadalo, že přece jen trpím, ale byl k sehnání jen vzor marshmallow. Jdu, jdeme, tedy jde nás hodně. Síla, nádhera, jak jeden muž. Jdeme a společně skandujeme - My máme cíl, my máme cíl! Cítím, že mi někdo Cross 3000 vzadu přizdvihává. Nemůžu se v davu otočit. Bojím se, že mě chce okrást. Aspoň tedy nahlas zakřičím. Zdá se, že to pomáhá a kříž znovu váží to co má.

Pískám si do kroku svoji oblíbenou - tu ze Života Briana. Znáte ji Bright side of life. Tu, tutu, tutututututu tu.

Jsou právě tři hodiny jeruzalemského času.

Jako by se kdesi poblíž otřásla Země.

Všechny zde uvedené, zdánlivé časově paradoxy vychází z teorie, že teď, teď i teď bylo, je a bude právě teď.

V. Finále

Rozednilo se.
Zdá se,
že to tak bude napořád.
Aleluja.