#3643

jak tu sedím
můj stín míří nejprve k západu a pak východu
jde skrz údolí které jsem přišel
ponoří se znovu do řeky
projde zpátky lesem
zamíří za kopec a
skryje se za obzor

možná však předtím
milosrdný vánek že nade mne přivane mrak