sedává na naší židli
tam kde jsem choval naše děti
vetřel se ptáček
rovná si blisknavá peříčka
bez studu drobí
na můj stůl
když se zeptám
rameny krčíš
černo ti padá přes oči
nakonec jak němá
čtyři slova lámeš
já tě tak neznala
a ruce zpátky ložíš
k sobě do klína