Schováš se nahá
za srpek Měsíce.
Řeknu ti: „Vyjdi!“,
odpovíš:
„Stydím se“.
Tvůj stín však
leží již na lůžku.
V duchu se ptám: „Která ty jsi?“
*
příliš stísněna
otevíráš se
říční jsi slávka v bystřině
já jsem ta bystřina
jsem tvým potokem
já tě omývám
*
umím si představit
tvá oblá stehna pod sukní
tvou kůži jemnou jako lístek čajové růže
však jak voní, voní-li,
to jsem dávno zapomněl
*
dotkni se mých uší
tváře, nosu
než odejdu