a proto jsem objevoval svou Indii
znaje sám sebe
dotýkal jsem se svých neznámých míst
tam všude ležela země
neustále se měnící pod mými prsty
měkká i skalnatá zároveň pod mýma nohama
sama bohyně Šrinája
plakala dojetím
když nečekané se stávalo čekaným
když poklady nalezené ve škarpách cest
se vršily v mysli toho který znal
a který se vracel jako malý lístek čaje