Když se změní barva dne na oranžovou,
mívám pocit,
že bych měl umět mluvit jazyky,
kterým bys rozuměla.
Ve stejnou dobu
mi však říkáš:
„Jsem tak unavená,
nemluv na mě.“
Míjíme se
a není to ničí chyba.
Tak to prostě je.
Jsi vděčná za hrnek čaje a tichou masáž zad.
Potom blikne televize
a moje ruka hledá
v modré misce předposlední chips.
Tak to prostě je.