#3114

Moje nohy…,
… nohy šly po té hrozné cestě.

A moje tělo…
… hledal jsem ho.

Zůstalo kdesi
v poslední
možná předposlední vesnici,
kde mi dali napít vody ze studny,
která jasně zvonila,
když její okov do ní padal
až za hranici zapomnění.