den po dni nás sešívám –
rybářským vlascem a drobným háčkem –
dírky v kůžích
se vytahují do rozměru knoflíku
ustupují vnějšímu větru
který zebe do kostí –
když rozevřu dlaň mohl bych do ní schovat tvůj prs –
jakmile se však zvedne vítr
jen uhneš očima
a stín přede mnou jednoduše uskočí –
děláš to tak od nepaměti
zeptám se tě proč
a chceš dolít červeného vína –
když mlčím
mlčíš se mnou
jsi na dosah –
bílá mlha
která se dnes všude rozlézá
zahaluje tvoje ohanbí –
tvoje prsty mě však hledají –
potkávají se v bodech totálního vyčerpání –
svými boky mi připomínáš starou kolébku –