Byl to ten ze dní,
kdy všechno funguje najednou nějak samo.
Když se probudíte
a žádný z kloubů nevrže,
nikde vás nepíchá
a nechce se vám
hned od rána zvracet.
Když vystrčíte hlavu z okna
a soused se na vás směje,
pak si utrhnete ze stromu jablko
a ono není červivé
a nakonec vás v práci šéf pozdraví jako první.
Potom je naprosto přirozené,
že na sklonku dne
jdete do místní katedrály
a máte chuť
poděkovat úplně komukoliv.