#2784

Pod katalpou lehátko
zve od rána k spočinutí.
Panstvo nikde.

Do skicáře se
stíny květů vrhají.
Bezhlavá touha.

Trpce ses usmála,
když vyprávěl jsem o lásce.
Prý znáš ji dost.

Vítr zašumněl
když jsem se zahleděl
na tvou tvář.

Jako by se obloha rozpila do země.
Červené listí ve větru
v louži barví mraky.

Poděl se o radost...