Anno, a co když si smrt nevybírá,
co když prostě sáhne jen po tom,
kdo stojí vedle?

Na padácích,
které z dálky vypadají jako bílé kapesníčky,
se z oblak snáší kovové doutníky bomb.
Některé 200, jiné 500 kilogramů těžké.

Anno, aby si jen někde hověly...

Třeba položené v parkovišti
nebo zabodené v dětském hřišti.

Aby čekaly a vyhrožovaly. Říkaly - jsme zde pořád,
i když jste nás vyhnali.

Anno, jsou to svině.