Předchozí Následující
#2280

Kéž mohl bych
štětcem chvějícím
v obraz vnést tvůj svět.

Však stále jen,
má hvězda hasnoucí,
tulákem je cizích cest.

Vždyť z úmoru žití
tvůj písek
je v tvých botách jen.

A růže má
z keře mého
zas v mojí váze den.