#2258

Kéž mohl bych
štětcem chvějícím
v obraz vnést tvůj svět.

Však stále jen,
má hvězda planoucí
je tulákem cizích cest.

Vždyť z úmoru žití
tvůj písek
je v tvých botách jen.

A růže má
z keře kvetoucího
zas plní v mé váze den.