V tramvaji potkávám
pět ikeban.
Důstojně sedí na plyšovém sedadle
a švitoří spolu.
Je zvláštní,
koho člověk potká
ve dvě ráno.
*
Z pod víčka krabičky,
vykukuje lístek –
„To jsi ty, to jsi ty.“
Je dobře si občas připomenout,
kdo jsem.
*
Když jsem se probudil do toho sna,
hledal jsem něco,
co by bylo v té krajině vysoké.
Nejvyšší byl stvol bodláku.
Bezútěšná krajina,
pomyslel jsem si.
Stejně jako některá rána.