Jako akvarelem
hnědá pole makovic.
Támhle hájek
cestou do Hronova
a mraky bílé jako koně.
Však, kdo by se na cestu ptal.
Všichni jsou dole
a žádnému se
nechce tu štrapáci.
Pět kluků u bunkru
čistí kulomet z větví.
Odloupnutý beton velký jak noha.
Dávali tam ten nejlepší.
Tam se zdraví sousedé.
Slunko šavlí dvakrát švihne
do keře šípků na mezi.
A zvonek v kapli
klekaní. Kdo na kopci
poklekne?