#1891

Za mlékárnou
zvonění buclatých konví.
Rozhovor sousedek.

֍

Bez rozmyslu
po louce kopretiny rozseté.
Ohnuté jsou všechny jedním směrem.

֍

Hluboký hlas zvonu
padá k zemi.
Srdce mi pozvedá.

֍

Měsíc svítí
do záhonů chryzantém
stejně tak bílých.

֍

Já, nepatrný,
pomáhám podpírat
klenbu nebes. I dnes.

֍

Tisíc papoušků na palmách.
Uprostřed ohňostroje,
ranní park v Tel Avivu.

֍

Letní déšť
jako rozpadlé ticho
padá na střechy střech.

Poděl se o radost...