Markéta
Tvářičky,
jak ze sošky loretánské.
Tu slyším, ve svatém vytržení:
„Vem si mě!“
Vzal jsem si ji, když volala.
Kolínka od sebe.
Než ráno rozzpíval se první pták,
byli jsme od sebe.
Kde zůstaly po noci
broskvičky loretánské,
jablíčka, sladká, matčina…?