Není už dávno zřejmé,
které stopy jsou tvé
a které byly moje stejné.
Do jedněch padnul večer,
do druhých sypala se obloha.
Po tmavě modrých drobcích, jako chleba.
Jako tělo, modrým plátnem obalené,
jako tělo bez boha.
Není už dávno zřejmé,
které stopy jsou tvé
a které byly moje stejné.
Do jedněch padnul večer,
do druhých sypala se obloha.
Po tmavě modrých drobcích, jako chleba.
Jako tělo, modrým plátnem obalené,
jako tělo bez boha.