Předchozí | Následující
#1435

Osud

takhle nad ránem
začal se plazit jak stín v trávě.
Pak to vzal po dlouhé stěně dlouhého domu
a za ním
kolem předloňského stohu
a přes kopec
a ještě přes jeden.
Pak už byl leden
to stíny bývaj trochu jiný.
Zapadnul sám, celý modrý, do šedivé úžlabiny.
Kde celý den bylo jen šero a ticho,
bylo mu to trochu, no, líto, že nevidí zdola ven.
A pak jsem se probudil. Byl to jen sen.