Předchozí | Následující
#1427

Tehdy jsem spatřil
na keři z křišťálu
s lístky tenkými jak slída,
jak se na nich světlo láme.
Dopadalo na bílou a tmavou stranu.
Bílou barvu andělů
a černou barvu smoly.
Každý si vybral,
na kterou stranu se otočí.
Já vybíral,
ruce hrůzou rozdrásané.
Až zbyla mi  
temně šedá.