Láska je věčná,
jako uzlíky na rybářských sítích,
když z jednotlivých vláken
jemně jsou umotaná oka
ohraničující prázdné nic,
do kterého se zachytávají
kapři a lososi a krabi a grundle a potěr, který není k užitku.
Je věčná láska,
které jak pavučina z hedvábí
vznáší se nad poduškami z brokátu a bronzovými mísami plnými granátových jablek a pomerančů,
zahradami všelijakého ovoce,
které dříve nikdo neviděl.
Věčná je láska,
co bílá, hustá mlha
leží nad šedivými lesy,
neochotná zvednout se z úzkého údolí,
převalující se z boku na bok
ve zlatém bukovém listí.
Je vertikálou,
spojnicí kolejí,
svorníkem vedoucím mezi tím vším
od severu k jihu,
od shora dolů
od jednomu k druhému
a zvonícící projíždějícími vlaky.