V cirkuse
Konečně je vybrán jeden dobrovolník.
Ozývá se virbl a klaun ho přivádí ke kovové konstrukci. Dobrovolník s úsměvem ulehá na jednoduché lůžko, kde je upoután do polstrovaných, lesklých pout.
Konstrukce se začíná zdvihat k vrcholku šapitó a silné reflektory míří na dobrovolníka. Virbly utichají a diváci již jen šeptají. Je absolutní ticho.
Tu se ozve svist nože ukrytého v konstrukci a za několik málo okamžiků, leží dobrovolníkova hlava na podlaze manéže a z těla odkapává krev.
Je stále ticho. První diváci se začínají zvedat ze sedadel a odchází. V nastalém šumu je slyšet mohutný bas tlustého muže, který si stěžuje, že nyní již bezhlavé tělo sebou ani nezaškublo.
Reflektory zhasínají a přichází uklízečka.
Kréta, pondělí odpoledne, asi 5000 let zpět.
Takovýho vosku.
Takovýho vosku.
Prej dvacet liber. To bych chtěla vědět na co to má.
Jo. Osmnáct mu bude stačit. A né, že né.
A patnáct loket nití. To určitě. Dám mu dvanáct a stejně nic nepozná.
Ještě chtěl nějaký peří. Furt něco v tý kůlně… A na mě se ani nepodívá. Kolik von toho vlastně, …? Říkal z pěti husí. Kde bych vzala, já, pět husí. Tři mu musí taky stačit a to ještě dojdu k sousedce.
Buch, buch. (Ozývají se rány na dveře z mohutné pínie). Poštáá.
Paní Daidalová, mám tady nějaký rekomando pro vašeho manžela. Podepište mi to, prosím.
Jak ti holubi dneska hezky lítají, že?