Předchozí | Následující
#1071

Pořád je co říci.
      Hned z rána třeba - jaký chcete čaj?

Pořád je co říci.
      Dopoledne - spěchám na tramvaj.

Pořád je co říci.
      Po zákusku s kávou - libo-li ještě limonádu s mátou?

Pořád je co říci.
      I po večeři - jak se přes celý den daří?

Jen po půlnoci, to už slova docházejí,
tak, jak se hosté z hospod vytrácejí.

Teprve tehdy v tom natrženém tichu,
to větu přítel slyší - Víš, není mi dnes k smíchu.

Pak se slova vytrácejí.
Zablácená, jak psi na chodníku.