#4287
Na cestě Tam na stéblech trávy zářily
Na cestě Tam na stéblech trávy zářily
Na cestě do jiného domuříkala mi OnaMiláslyšíš?Bylo slyšet křupání popele pod nohama.Jinak nic.
Říkala jsi, když jsi vcházela: „Už jsem tady.“A já ti věřil.Neboť listí padalo nalevo od stromua vrány, bílé jako ranní slunce,měly kolem krku červenou nit.
máš oči blankytnés malými plachetnicemi uvnitřkdyž chodíš po přístavním moluříkáš že vidíš zítralodě s nákladem papouškůlodě se vzácnými dřevyže vidíš zítřeklodě které teprv vyplují
myslívám na tebepřes stěnu z papíruzdali jsi tamzdali nespíš i ty
Stýská se mi řekla jsikdyž jsme seděli na břehu Stromy se zlatilya volavky letěly na jih Všechno to bylo ve tvých očíchotevřených doširoka
bylo to jen pro tebeto krátké představeníkdyž vysvlékala jsem seaby ses po očku díval
když zavřu oči, zmizíš kolikrát musím mrknout,aby ses misvou myšlenkou přepsala do zítřka
sólo pro dvě violy (da gamba) pro dva dechyčtyři rucedvě těla pod přikrývkou noci
ta kostičkata kůstkata rybí kostzaražena je mi do srdcetvoje ukrutnost