Štítek Lidé

těch tisíc mužůkterých se u tebe ve snech vystřídalo ráno jsou pryča ty rozlámaná od námahy si nemůžeš vzpomenoutna jednu jedinou tvář

na italským dvorku si si sisi si, ni nili li lipi pi, chi chi

Jenže, dá se ještě milovat,když se člověk jednoho dneocitne u popelnicspolu s krabicíloňského cukroví?

když se dozvíš tu zprávuvyskočíša letíš jako šíp vzduch ti čechrá vlasyjako peří na letkách toho šípuzoufale hledáš svůj cíl

muž bije ženužena bije dítědítě tahá kočku za ocaskočka běží poškrábe muži rukuruka muže se do večera zanítí je krasný denale zítra kdo ví

vědci prý zjistiliže žijeme v simulacito by dokonale vysvětlilo můj životneukojený a neukojitelný neříká to však nico těch dvou veverkáchběhajících po červené kůře borovic o myšlenkách v mé hlavěproplétajících se s neznámou řečí o loďce z kůry a malbách v…

utěšovat mladý holky to by mně šlo takhle někde na večer v baru u sklínky vína pod fialovejma neonama kdyby si všimnuly poslouchal bych je a dával otcovský rady

nemám na to názornemám na to názornemám na to názormožná je lepší nemít názor na něconež mít názor na všechno slovo bez názoru mizí v ústechjako přesolený herynek

úplně potichuopřeni o dubový stůlnebo o rám dveřínaslouchámeucho na létech dřevajestli si na násněkdo vzpomene

můj stín klopýtájá však nenuž podepřu hojak přou sena smrt přátelé