Štítek Dialogy

když se odrazíšletíš opravdu hodně dlouhomizíš mi z dohledu jako pták vodní hladina zůstává prázdným zrcadlemto jedno léto tam

krátkými pohybytrháš oblohutehdy v Ňůzmokli jsme na kostzahříval jsi mě svou mokrou košilípak už nevšechny další dny byly složeny z ticha

Nesahej na to, nebo to rozleješ!To bude tóčo,až se mamince ušpiní ubrus.Až se slunce obarvené vitrážívyleje z hrnečku kakaa!To bude teprv čoro moro, to bude rumbake,to teprv uvidíš!

Před mým pokojem,zástup neoblečených žen.Zaklepou, pootevřou dveře, nahlédnoua znovu zmizí kdesi v šeru nikam vedoucích chodeb.  * Když se přiblížím k vrcholuONA mi řekne, že neví co k večeři.  * Kdesi zaklinká zvonek. Jsme nazí.Kouzlo z ničeho nic končí. Kouzelník Abradabra odhrne kostkovanou…

Každý můj krok zraňuje.Tebe, jeho a nakonec i mě.Podívej se, jakou spoušť udělám,sotva se projdu po obyčejném trávníku.

každé ráno je to tak a taki každý večera přesto spolu uleháme i vstávámea přesto ti teď prstem kreslímkruhy kolem pupkuje to tak a takpřes to všechno, tak.

Potkáme se hned zvečera.Na začátku mého a tvého snu.Počkám na tebe na rohu T. Budeme se procházet zvolna podél řeky.Možná se svezeme na parníku.Do rána si povímevšechno to podstatné.

co asi děje se ti za zády, když já a ty… … střídá se sen se snem jsi a nejsi dívka v obrazu… … se psem

na druhé straně člunkráčím po hladině přes tvoji řekuvěříš za nás obapod nohama voda černá jako krevznamení možného setkání v odlesku úplňku

jediným drápkemtenkým jak vlaszasekla sesa jádál nemohu