#3208
Na louce, cvrčky, do drobných dlaní chytáš. Před polednem, řekneš mi: „Jsou pyč.“
Na louce, cvrčky, do drobných dlaní chytáš. Před polednem, řekneš mi: „Jsou pyč.“
Víš, zpíval jsem ti.Myslím, že se to podobalo šumění listí.Když to nakonec přešlo,bylo to spíš drhnutí kůry.Ale už jsi byla velkáa mně stejně došel dech.
Jakési broukání zaplnilo pokoj,tu je noha,maličká,ruka.Teď se To otočilo.Bílé denní světlo mu svítí do tváře.Je podobná mně,je podobná tobě.Palec si vsunula do maličkých úst.
Bylo toho tolik co řícta nakonec jen šlidržíce se mlčky za rucek poslednímu plotu tou ulicí bez jména.
Hrajeme si … máš tři životy… … střílej… … seš mrtvej…!
Vztek Jen křič,jen křič. Já to vydržím,vždyť ty jsi dítě.A já muž.
Otisk medvídkave tvé postýlceještě nevychladl.A už jsi velká.
Ještě máš prstíkymodré od borůvek. Ještě pořád nevíškde pytlík je od přezůvek. A už koně grošovaníneklidní jsou v podestlání. Martin hlídá na stání.Jiskří nocí svítání.