/Jak ví, kudy dojít tam, kde jsou očekáváni?/
Město, kterým procházím, je z papíru.
Tramvaje, jako krabičky od sirek,
jezdí podél hořící řeky.
Je večer, nebo se mi jen stýská?
Lidé v tramvajích přestávají mluvit,
jeden po druhém hledí na mě.
Snad je to tím, že mám loňský svrchník.
Dívka sedící naproti, vypadá jako C.C.
V baru U Pampelišky,
potkávám sám sebe.
Pijeme spolu z jedné sklenice,
vzpomínáme na Kdysi a Tehdy Tam.
Až se vrátím do B., bude jemně mžít,
oči na stěnách se budou dívat kolem
a pytle kroků a dotyků narovnaných kolem zdí,
budou čekat na vyhození.