Vyhlídnul jsem z okna
a tam na prádelních šňůrách
tucet bílých kalhotek
jako obláčky
nebo kočičí pšouky.
Býval jsem malý,
pod nohy si dával cihly.
A oni křičeli plivni si pod nohy,
plivni.
Pokaždé jsem poskočil,
plival a plival.
Dnes, bílá sukně jde naproti.
Počkej,
a ona počkala. Ty máš hošku takový vyjevený kukuč.
Tvář mi ve forhausu nabrala
schovala do závějí hrudi.
Voněla po petrklíčích.
Přijď si zase přivonět.
Teď už se vrací naši.
Stavil jsem se v podvečer.
Já se tak styděl,
když bylo na mě vidět,
jak mi dávala
přičichnout petrklíčů
znova a zase znova.