Žitím opálená
jako cikánka,
ke zdi přitisknutá,
prohnutá v boku,
poštovní koráb.
Zeptala se –
„Chlapče.“
Dávno, jsem znal svou odpověď.
*
Měla jsem ho ráda,
i když na mě křičel.
Když ale vytáh nůž,
to jsem už utekla.
Pak si na něj číhli bráchové.
Prej, už se nezvednul.