Procházel jsem ranní loukou
a její tráva
praskala a klesala,
ohýbala se a zase rovnala,
utíkala pryč a zpět,
hladila mne po nohou i mrskala,
klaněla se, přešlapovala ze strany na stranu
jásala a vítala mě.

To vše se odehrávalo v tak posvatém tichu,
jako bych byl Bůh.