Jednou zvedneš hlavu
a podíváš se do slunce.

Přivřeš oči
snad se i usměješ.

Na okamžik uvidíš
kousek cesty.

Možná jen
pro dva další kroky.

Možná dohlédneš
až na její konec.

Na konec lana
které tě vedlo.

Na přítele zakovaného
v železném kruhu.

Kruhu bez začátku
bez konce.

Nehybného
neměnného.

V tu chvíli
budeš vědět.

Že všechno

dobře dopadne.