Jednou zvedneš hlavu
a podíváš se do slunce.
Přivřeš oči
snad se i usměješ.
Na okamžik uvidíš
kousek cesty.
Možná jen
pro dva další kroky.
Možná dohlédneš
až na její konec.
Na konec lana
které tě vedlo.
Na přítele zakovaného
v železném kruhu.
Kruhu bez začátku
bez konce.
Nehybného
neměnného.
V tu chvíli
budeš vědět.
Že všechno
dobře dopadne.